Detekce oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého

Přestože je v dnešní době detekce nebezpečných plynů již běžnou součástí domácností, pracovišť i veřejných budov, mnoho lidí stále tápe v tom, jaký je rozdíl mezi oxidem uhličitým a oxidem uhelnatým. Byť mají tyto nebezpečné plyny podobné názvy i některé vlastnosti a oba jsou pro člověka smrtelně jedovaté, jde o zcela odlišné plyny, jejichž záměna s sebou nese velké riziko pro vaše zdraví i životy.

Jak a kde vzniká oxid uhličitý (CO₂) a oxid uhelnatý (CO)

Oxid uhličitý (CO₂), dříve nazýván kysličník uhličitý, vzniká zejména během dýchání, ale i dalších biochemických procesů. Produkují jej fotosyntetizující rostliny i mikroorganismy, vzniká také při spalování. Je tedy přirozenou součástí ovzduší. Oxid uhličitý je těžší než vzduch, a proto se drží zejména při zemi. V domácnostech se jeho koncentrace nebezpečně zvyšuje obvykle při nedostatečném větrání malých místností s vyšším počtem lidí, zvířat a rostlin (tzv. vydýchaný vzduch). Velice důležité je proto pravidelné větrání prostoru buď přirozené (otevřením oken) nebo moderním řešením prostřednictvím systému řízeného větrání se zpětným získáváním tepla.

Oxid uhelnatý (CO) se v atmosféře přirozeně nachází naopak pouze v nepatrném množství. Vzniká zejména nedokonalým spalováním, tedy v případě, že k plamenu není zajištěn dostatečný přísun kyslíku. V domácnostech tento jev nejčastěji způsobuje slabý tah komínu (jeho ucpání či zanesení) nebo špatné těsnění či jiná závada na plynových spotřebičích. Nedokonalé spalování vzniká i v případě, že je teplota spalování příliš nízká (doutnání ohně) nebo doba spalování příliš krátká. Zdrojem oxidu uhelnatého jsou i spalovací motory, cigaretový kouř a různá průmyslová odvětví. Je nepatrně lehčí než vzduch, ve vzduchu se tedy rozptyluje, ale jeho koncentrace je obvykle vyšší pod stropem.

Mezi další pro člověka jedovaté plyny patří například oxid dusnatý či oxid siřičitý. Výskyt těchto plynů v běžné atmosféře je ale minimální. Oxid siřičitý je sopečný plyn a vzniká během vulkanické činnosti, oxid dusnatý je paradoxně důležitou součástí lidského organismu, v atmosféře oxiduje na oxid dusičitý.

Kotle, krby a kamna představují v domácnostech riziko zvýšené koncentrace CO i CO₂.

Jaká koncentrace CO₂ a CO je nebezpečná a jak poznat otravu těmito plyny

Oba tyto jedovaté plyny jsou zákeřné zejména tím, že jsou bez barvy, zápachu i chuti. Smysly je člověk tedy nemůže odhalit. Nebezpečnou koncentraci můžete včas zjistit pouze díky vhodně nainstalovaným detektorům plynu. Jaká je tedy limitní koncentrace CO₂ a CO?

• Přirozená koncentrace oxidu uhličitého ve venkovním ovzduší je 0,04 %. Při obsahu CO₂ ve vzduchu kolem 5-10 % způsobuje tento plyn bezvědomí, koncentrace nad 20 % vede k úmrtí. V ČR je limit uvnitř budov stanoven na 0,15 % neboli 1500 ppm CO₂.

• Přirozená koncentrace oxidu uhelnatého v ovzduší se pohybuje kolem 0-10 ppm, v domácnostech s plynovým kotlem a v městských aglomeracích může být tato hodnota až 200 ppm. První příznaky otravy oxidem uhelnatým se objeví při koncentraci kolem 200 ppm, život ohrožující je koncentrace nad 400 ppm.

CO se chemicky váže na hemoglobin, čímž při vazbě vytlačí kyslík. Hemoglobin pak přechází na karbonyl-hemoglobin a po těle již nepřenáší kyslík. Člověk se pak udusí. CO2 není jedovatý, ale je pro člověka nedýchatelný. První příznaky účinku na tělo CO2 i CO jsou nespecifické – mezi ty nejčastější patří malátnost, bolest hlavy, nevolnost, únava a zmatenost. Toto může vést až k úmrtí nebo k nezvratnému poškození životně důležitých orgánů.

První příznaky otravy plynem jsou nespecifické, patří mezi ně například únava a bolest hlavy.

Oxid uhličitý v běžné domácnosti nedosahuje životu nebezpečné koncentrace, ale může způsobovat zdravotní potíže a značný diskomfort. Oxid uhelnatý je pro člověka mnohem nebezpečnější, jelikož k jeho zvýšené koncentraci a následné otravě dochází v domácnostech velice rychle a nepozorovaně. Při otravě oxidem uhelnatým se prvotní příznaky stupňují, lze pozorovat zčervenání kůže a sliznic, postižený upadá do bezvědomí a dochází k tzv. vnitřnímu udušení. Vnitřní udušení je výraz pro stav, kdy člověk může dýchat, kyslík se dostává do plic, ovšem je narušen jeho přenos do tkání. Jde o život ohrožující stav, podobně jako zevní dušení.

Jak se chránit proti otravě oxidem uhličitým a oxidem uhelnatým

Pro zajištění bezpečnosti před otravou oxidem uhličitým a oxidem uhelnatým je nezbytné dodržovat 3 kroky: prevence, detekce a znalost krizových postupů.

Prevence před zvýšenou koncentraci CO₂ a CO

V případě obou plynů je nezbytné dbát především na dostatečné větrání. Pravidelné větrání snižuje koncentraci CO₂ a zlepšuje kvalitu vzduchu, ale především zajišťuje dostatečný přísun kyslíku k plamenům, čímž se snižuje riziko vzniku CO.

Nezbytnou prevencí jsou i pravidelné revize plynových spotřebičů, kotlů a komínů. Revize jsou podle zákona povinné minimálně jednou ročně.

Detekce nebezpečných plynů

Detektor úniku plynu je jediným skutečně účinným způsobem, jak poznat únik plynu. I přes dostatečné větrání a pravidelné revize spotřebičů nelze nikdy riziko zvýšené koncentrace CO a CO₂ vyloučit. Jelikož tyto plyny nelze odhalit smysly, nezbývá než přenechat tuto práci spolehlivým hlásičům.

Pokud máte doma krb, kamna, kotel nebo jakékoliv jiné plynové spotřebiče, je detektor oxidu uhelnatého naprosto nezbytnou součástí bezpečné domácnosti. Detektory CO vybírejte od zavedených výrobců, neznačkové a levné produkty můžou být značně nespolehlivé. Detektory oxidu uhelnatého se umisťují pod strop.

Detektor oxidu uhelnatého Honeywell.

Hlásiče CO₂ vám zase pomůžou hlídat kvalitu ovzduší v domácnosti. Jak jsme již zmínili, v běžných podmínkách tento plyn nemůže dosáhnout takové koncentrace, která by způsobila závažné otravy, ale může být příčinou zdravotních potíží, jakými jsou problémy se spánkem, bolesti hlavy, únava apod. Detektory a čidla pro měření CO₂ se umisťují zhruba do výše očí.

První pomoc při otravě jedovatým plynem

První pomoc v případě zvýšené koncentrace CO₂ v místnosti spočívá ve vyvětrání a vynesení postiženého na čerstvý vzduch. V případě otravy CO je postup složitější, protože při vynášení postiženého by se mohl otrávit i záchrance. Při vynášení je proto nezbytné nedýchat, a to ani přes roušku či jinou ochranu dýchacích cest. I jeden nádech by mohl mít fatální následky!

Pokud postižený ani po vynesení na čerstvý vzduch nedýchá, zahajte resuscitaci a okamžitě přivolejte záchrannou službu.

Je detekce oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého povinná?

Zákon stanovuje povinnost detekce oxidu uhelnatého pouze pro konkrétní typy prostor, například pro parkovací domy a podzemní garáže. Dále existuje povinnost tento jedovatý plyn detekovat na všech pracovištích, kde hrozí jeho zvýšená koncentrace, například ve spalovnách – každý zaměstnavatel má totiž povinnost zajistit bezpečnost práce a ochranu zdraví zaměstnanců, přičemž rizika se posuzují individuálně.

V domácnostech tato povinnost neexistuje, nicméně instalace detektorů CO se důrazně doporučuje ve všech domácnostech, kde se nachází krby, kamna či plynové spotřebiče a kotle. Zákon dále stanovuje určité povinné kroky prevence vzniku CO v domácnostech. Mezi ty patří zejména pravidelné revize a čištění plynových spotřebičů a spalinových cest. Revize a údržba by dle platné vyhlášky měly probíhat jednou ročně, vždy před začátkem topné sezóny. V případě pevných a kapalných paliv a kotlů s výkonem nad 50 kW se četnost čištění spalinových cest zvyšuje na 2-3x ročně.

Co se detekce oxidu uhličitého tyče, opět platí, že každý zaměstnavatel musí zajistit svým zaměstnancům bezpečnost práce. Nebezpečná koncentrace oxidu uhličitého vzniká například v pivovarech a vinných sklepech, sklenících, spalovnách, kotelnách, šachtách apod. V těchto případech je detekce CO₂ povinná.