Vše o detektorech plynů do průmyslu, garáží i domácností

Detekce toxických a hořlavých plynů je velice důležitým bezpečnostním prvkem v domácnostech, garážích i na pracovištích, kde hrozí únik. Přinášíme vám stručný přehled toho, jak detektory vybírat a kam je umístit.

Detektory plynu do garáží

Auta vytváří toxické spaliny, které jsou nebezpečné pro zdraví lidí a mohou způsobit otravu. Jejich koncentrace je vysoká zejména v parkovacích domech a podzemních garážích. Jde zejména o:

• oxid uhelnatý,
• nespálené uhlovodíky,
• oxidy dusíku,
• saze.

Provozovatelé podzemních garáží a parkovacích domů jsou proto ze zákona povinni hlídat koncentraci spalin pomocí snímačů, zajistit dostatečné větrání prostor a instalaci výstražného systému. Příslušná norma ČSN 736058 konkrétně stanovuje povinnost detekce oxidu uhelnatého a určuje minimální požadavky na větrání a další stavební úpravy a technické zařízení hromadných garáží.

Podzemní garáže a parkovací domy s povoleným vjezdem aut s alternativními pohony

Specifickou kategorií jsou parkoviště, kde je povolen vjezd aut s LPG (zkapalněný ropný plyn neboli uhlovodíkový plyn), CNG (stlačený zemní plyn) nebo LNG (zkapalněný zemní plyn) pohonem. Vjezd těchto aut do parkovacích domů a podzemních garáží byl donedávna zakázán zcela. Nyní je možné jejich vjezd povolit, ovšem za předpokladu, že dané parkoviště splňuje kromě výše zmíněné normy pro hromadné garáže i další podmínky.

V případě aut s plynovými pohony totiž hrozí výbuch. Nezbytnou podmínkou provozování těchto parkovacích domů je proto stavební a protipožární úprava podle platných norem a osazení čidel úniku plynu, která jsou v součinnosti s větracím a protipožárním zařízením a výstražným systémem.

Detekce plynů v garážích podléhá přísným normám.    

Detektory plynu v průmyslu a veřejných budovách   

Každý zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost svých zaměstnanců při výkonu práce. Pravidla BOZP jsou přitom velice individuální a odvíjí se od toho, jaká rizika pro zdraví a životy lidí na konkrétním pracovišti existují. Pokud je na pracovišti hořlavý nebo jedovatý plyn, je ochrana před jeho únikem stěžejní součástí BOZP.

V průmyslu a veřejných budovách jde nejčastěji o tyto nebezpečné plyny:

• Oxid uhelnatý, který vzniká nedokonalým spalováním a pro lidi je jedovatý. Typicky se proto detektory CO umísťují do spaloven a dalších prostorů, kde dochází ke spalování.
• Hořlavé a výbušné plyny, jakými jsou například metan nebo propan-butan. Umístění detektorů je v tomto případě nezbytné, i když nedochází k otevřené manipulaci s plyny.
• Oxid uhličitý, který vzniká zejména při dýchání a spalování. Vyšší koncentrace CO2 může způsobit udušení, prevencí je dostatečné větrání.

Zaměstnavatelé musí na pracoviště umístit dostatečné množství příslušných detektorů úniku plynu, dodržovat platné normy vztahující se na stavební a technické zařízení budov a pravidelně proškolovat zaměstnance v oblasti BOZP.

V průmyslu je instalace detektorů úniku plynu nezbytnou součástí BOZP. 

Detektory plynu do domácností

V domácnostech, kde se využívá zemní plyn nebo plyn z propanbutanových lahví, by neměl chybět detektor hořlavých plynů a oxidu uhelnatého. Tyto plyny představují velké riziko pro zdraví i majetek a jejich únik lze bezpečně odhalit pouze díky vhodně instalovaným detektorům.

I když má zemní plyn silný a specifický zápach, rozhodně není radno spoléhat na to, že jej včas ucítíte. Pokud totiž plyn uniká v místnosti, kde se běžně nezdržujete, případně nejste doma, spíte nebo máte omezený čich kvůli nemoci, nemusíte únik svými smysly odhalit. Při úniku zemního plynu přitom hrozí výbuch a požár.

Oxid uhelnatý není vidět ani cítit a může způsobit smrtelnou otravu. Vzniká při nedokonalém spalování, a to nejen u plynových spotřebičů, ale i v případě kotlů na tuhá paliva či krbů.

Mezi nejčastější důvody úniku hořlavého plynu v domácnosti patří:

• Zhasnutí plamene (sfouknutím nebo politím),
• poškození spotřebiče, zejména nevhodnou manipulací,
• poškození rozvodů nebo těsnění,
• zanedbaná revize nebo nevhodná instalace,
• stavební práce.  

Detektory zemního plynu a CO do domácnosti jsou opatřeny zvukovou nebo světelnou signalizací, ideální je přitom jejich kombinace.

Nejčastějším zdrojem úniku zemního plynu v domácnostech je plynový sporák. 

Instalace a umístění detektorů plynu

Instalaci detektoru v případě domácího použití lze zvládnou svépomocí, ovšem v případě umístění v garážích nebo průmyslu je nutné instalaci svěřit odborníkům. Obecně se detektory plynů umísťují podle toho, zda je snímaný plyn těžší než vzduch, lehčí než vzduch nebo se rozptyluje rovnoměrně.  

Mezi plyny lehčí než vzduch patří zejména zemní plyn a tyto detektory se umísťují pod strop. Naopak těžší než vzduch je propan-butan, detektory se proto umísťují nad podlahu. Zhruba do výše očí se pak umísťují detektory CO₂ (oxidu uhličitého) a CO (oxidu uhelnatého), které mají zhruba stejnou hmotnost jako vzduch.

Při umístění dbejte na to, aby unikající plyn volně proudil k detektoru, mezi možným zdrojem úniku a detektorem proto nesmí být žádné překážky, ale ani riziko průvanu. Detektory proto neinstalujte u dveří, oken, ventilátorů a digestoří. Citlivost detektorů může snížit i vlhkost, v případě použití v koupelně je proto nutné mít detektor s IP krytím.  

Údržba a kalibrace detektorů plynu  

Detektory úniku plynů nevyžadují žádnou speciální údržbu, je ovšem nutné zamezit jejich zanesení například prachem nebo tukem z vaření. Detektory fungují obvykle na baterky, je proto nutné hlídat jejich životnost. Méně praktické jsou detektory napájené z elektrické sítě, kdy jste při instalaci omezeni rozmístěním zásuvek a délkou kabelu, navíc při výpadku elektřiny tyto hlásiče úniku plynu nefungují.

Kalibrace detektorů plynu, tedy nastavení hraniční koncentrace, při které se spouští alarm, se provádí již ve výrobě. V případě použití detektorů v garážích a průmyslu jsou ovšem nutné pravidelné revize a kalibrace.